Automatická dvířka pro slepice
Kurníková dvířka … počátek
Psal se rok 2020 a byl to již nějaký ten pátek co jsem se s rodinou přestěhoval z tepla paneláku na předměstí Plzně. Svět se tehdy pomalu nořil do doby Covidu, náš nový domov byl už tehdy skoro hotový a já cítil, že je zde prostor pro to zkusit něco nového.
Celý život máme s ženou hodně blízko k přírodě a vždy jsme chtěli i ve svých dětech tuto vášeň posilovat. I proto jsme poměrně krátce po přestěhování rozhodli, že si na zahradu k naší roubence pořídíme pár slepiček, abychom šli dětem příkladem a těm pár opeřencům jsme dopřáli důstojné podmínky pro život.
Přiznám se, že hned první jaro ukázalo drobná úskalí chovu slepic hned u lesa, kde dávají lišky dobrou noc. Pozdní zavření kurníku bylo okamžitě potrestáno a dětem, které slepičky hned první den pojmenovali po princeznách bylo rázem co vysvětlovat.
Již tehdy jsem si uvědomil, že pokud mám v zimě ráno za tmy odjíždět do práce a občas s rodinou vyrazit na prodloužený víkend, nebo na delší dovolenou, vyvstává logická otázka, kdo slepice bude pouštět a večer zavírat a to i v našem případě, kdy máme obětavé sousedy, kteří vždy rádi pomohou.
Slepice máme…co dál?
“Pořídím automatická kurníková dvířka a bude vystaráno” Jenže…. Zjistil jsem, že na internetu se prodává spoustu pochybných konstrukcí (vůbec se nebavím o nepovedených kopiich z Číny) , které tak úplně nesplňují co bych od dvířek chtěl a že to není zase tak levná záležitost na to abych neměl jistotu, že budou pár let opravdu fungovat. A protože bylo zrovna období těch nejtvrdších lockdownů a po večerech už opravdu nebylo do čeho píchnout. Vytáhl jsem zase po pár letech pár modulů Arduina a jal se oprášit znalosti z dob mého studia.
Za večer jsem měl zkušební zapojení a kousek programu. Po pár dalších večerech co do poštovní schránky dorazil potřebný materiál jsem již z 3D tiskárny sundaval první prototyp řídící jednotky. Ihned putovala na náš kurník a pustil jsem se do ostrého testování. Uběhlo několik měsíců a já zjistil, že by to mohlo docela dobře fungovat. Mezitím se u mě zastavil kamarád s kterým jezdíme surfovat a zeptal se jestli bych mu nevyrobil také jedny dvířka. To byl ten moment, kdy jsem si řekl, že bych to mohl tedy udělat pořádně ať si nedělám ostudu.
Začal jsem tedy od nuly navrhovat zapojení a stavět elektroniku z jednotlivých součástek. Když to zkrátím po cca dvou týdnech, zjednodušování zapojení a odstraňování dalších nepotřebných součástek, kdy jsem trávil střídavě večery u počítače, 3Dtiskárny a CNC frézky vznikl první sériový prototyp plug&play dvířek.
Vývoj dvířek jde do finále
Nutno podotknout, že hlavně z pohledu efektivní výroby to bylo stále dost šílený, nicméně do dnešního dne je tento prototyp kurníkových dvířek je v každodenním provozu pouze s jednou výměnou FW. Takže z pohledu funkčnosti jsem obstál.
Investovaný čas jsem již raději přestal počítat, objednávek z okruhu známých začalo přibývat a s rostoucím počtem běžících referencí se objevovali stále nové výzvy k řešení. Jednou to byla hromadící se vlhkost uvnitř jednotky podruhé pak extrémní teploty a přehřívání jindy zase něco jiného…Prostě to chtělo svůj čas a já mu ho dal, protože jsem se nedokázal vzdát.
Po těch pár letech a tisících úspěšných zavření a otevření za všech ročních období dnes vím, že mám ve svých rukou zajímavý a v mnoha aspektech inovativní výrobek, který nejde proti mojí vnitřní filozofii, líbí se lidem a s čistým svědomím se pod jeho konstrukci jakožto autor a výrobce podepíší.
“Žádný člověk není takový hlupák , aby nedosáhl úspěchu aspoň v jedné věci, je-li vytrvalý.”
Leonardo DaVinci
Dvířka pro slepice testovány skutečnými odborníky 🙂
Já a jedna z mého týmu zkušebních techniků.